Kde se v Brdech ukrývá Kočka, Beran nebo Kuchyňka?

Kočka, Bábovka, Klobouček, Kazatelna, Koníček, Beran, Koruna, Kobylí hlava nebo Kuchyňka. Stačí otevřít mapu Brd a mezi lesy, údolími a hřebeny se začnou objevovat názvy, které jako by patřily spíše do starého vyprávění než do turistického průvodce.

Některé připomínají zvířata, jiné běžné předměty nebo místa známá z každodenního života. Původ všech názvů už dnes nemusíme znát přesně. Přesto dokážou krajině dodat vlastní tvář a proměnit obyčejný bod na mapě v cíl, který láká k návštěvě.

Vybrali jsme pět brdských vrcholů, jejichž jména si pravděpodobně zapamatujete ještě dlouho po návratu z výletu.

Kočka: výhledy nad Padrtí a stopy dávného života

Kočka patří k výrazným dominantám Padrťského údolí. Její strmé svahy stoupají k rozlehlejší vrcholové plošině, z jejíchž okrajů se na několika místech otevírají výhledy na okolní krajinu.

Z pasek a mýtin lze zahlédnout Padrťské pláně, rybníky i vrchy Kamenná a Palcíř. Někteří znalci Brd považují pohled z Kočky za jeden z nejpůsobivějších v celém pohoří. Les se tu na chvíli rozestoupí a před návštěvníkem se objeví krajina, která jinak zůstává ukrytá mezi korunami stromů.

Krásu tohoto místa znali už turisté v minulosti. Někdejší loveckou chatu stojící na vrcholu upravili na útulnu Klubu československých turistů. Sloužila až do třicátých let minulého století, kdy byla zbořena. Její kamenné základy lze na Kočce nalézt dodnes jako tichou připomínku časů, kdy se do Brd vyráželo s mapou, holí a batohem přes rameno.

Kočka však ukrývá také příběh starý přibližně 530 milionů let. V paseckých břidlicích nedaleko vrcholu objevil geolog V. Havlíček zkamenělinu dávného členovce, kterého nazval Kodymirus vagans. Později zde byly nalezeny i další pozůstatky pravěkých živočichů, například Kockurus grandis nebo drobní korýši rodu Vladicaris.

Jde o mimořádně cenné paleontologické naleziště. Návštěvníci by proto měli pamatovat na to, že sběry spojené s kopáním nebo jiným narušováním terénu jsou v CHKO Brdy bez povolení zakázány.

Jahodová hora: místo borůvek, skal a lesních výhledů

Jméno Jahodová hora vyvolává představu slunečných pasek porostlých drobnými červenými plody. Ve skutečnosti ale vrch pravděpodobně získal své jméno podle borůvek, kterým se v minulosti místy říkalo jahody.

Hora vysoká 726 metrů však zaujme i návštěvníky, kteří se sem nevydávají za lesními plody. Nedaleko vrcholu se mezi stromy ukrývají mohutné skály s úzkou puklinou, kterou lze prolézt až k vyhlídce na okolní lesy. Kdo dává přednost pohodlnější cestě, může pokračovat po zelené turistické trase.

Skály jako by tu na chvíli roztrhly souvislou zelenou hladinu lesa. Připomínají, že Brdy nejsou jen krajinou tichých cest a hlubokých porostů, ale také místem kamenitých hřbetů, sutí a skalních stěn.

Jahodová hora byla v minulosti oblíbeným cílem pánů a jejich hostů z myslivny Varta. Nacházel se zde také lom a místní skály později vyhledávali horolezci. Dnes je lezení zakázáno, působivou scenérii si ale mohou turisté prohlédnout ze značených cest.

Nejkratší trasa vede z obce Buková po zelené turistické značce. Vyrazit je možné také od zastávky Věšín – ozdravovna Brdy po žluté trase, která se u rozcestí Varta připojuje k zelené.

Výlet lze prodloužit k chatě Václavka, Padrťským rybníkům, Červenému lomu nebo až na vrch Praha s meteoradarem.

Beran: vrchol ve znamení skal a dávných příběhů

Beran u Zaječova dosahuje výšky 684 metrů. Ve srovnání s nejvyššími brdskými vrcholy působí možná nenápadněji, svým kamenitým povrchem a skalními útvary však dokáže překvapit.

Cesta k vrcholu vede krajinou, kde mezi stromy vystupují kameny, balvany a menší skály. Na některých místech připomíná svah kamenné moře, které se pomalu ztrácí pod mechem a lesním porostem. Z vrcholových partií se pak otevírá výhled do okolní krajiny.

Beran je spojen také s vojenskou minulostí Brd. V roce 1927 zde byla postavena dřevěná zeměměřická věž, kterou využívali vojenští geodeti při tvorbě map pro připravovanou dělostřeleckou střelnici. Později sloužila jako pozorovatelna s výhledem na dopadovou plochu Jordán.

U věže časem vznikl také přístřešek pro turisty. Ti se sem ovšem mohli dostat pouze se zvláštní legitimací. Dnes už je Beran přístupný bez podobných omezení a nabízí možnost projít se místy, která byla po mnoho desetiletí běžným návštěvníkům uzavřena.

Jedna z nejkratších cest vede z Malé Vísky po žluté turistické trase. Přibližně po kilometru a půl z ní odbočuje cesta vedoucí k vrcholu.

V okolí lze navštívit také Jindřichovu skálu, zříceninu hradu Valdek, bývalé vojenské letiště Hejlák, vodní nádrž Záskalskou nebo augustiniánský klášter v Zaječově.

Koruna nad Třítrubeckým údolím: vrchol ukrytý v lesích 

Koruna se zvedá nad údolími Reservy a Třítrubeckého potoka jako výrazná součást bočního brdského hřebene. Dvouvrcholová hora tvoří jednu z dominant zdejší krajiny, především při pohledu ze Strašic a jejich okolí.

Přes nižší vrchol vysoký 832 metrů prochází hranice Středočeského a Plzeňského kraje. Právě díky tomu se Koruna stala nejvyšším vrchem Brd na Plzeňsku.

Její jméno zní vznešeně, samotný vrchol však nepůsobí okázale. Většinu výhledů skrývá les a krajina se ukazuje jen z několika mýtin nebo menších suťových polí. O to silnější může být okamžik, kdy se mezi stromy náhle otevře pohled do hlubokých údolí.

Na nižším, ale výraznějším vrcholu ještě donedávna stála zeměměřická věž z lešenářských trubek. V roce 2016 však musela být z bezpečnostních důvodů odstraněna.

Podle některých pramenů se nižší vrchol dříve nazýval Bučina a vyšší Bor. Jihovýchodně od vyššího vrcholu stávala ve svazích Koruny také výstavná arcibiskupská myslivna Bor, která byla zbořena v roce 1959.

Dnes už ji v lese nenajdeme. Zůstaly po ní jen záznamy a vzpomínka na dobu, kdy byly brdské hvozdy místem honů, mysliven a lesních samot.

Kuchyňka na rozhraní dvou krajin

Kuchyňka tvoří výrazný kamenitý hřbet na severním okraji Brd. V sedle zvaném Čtyřmezí, které ji odděluje od Studeného vrchu, podle tradičního členění Brdy končí a začínají Hřebeny.

Přechod Kuchyňky patří k oblíbeným turistickým výletům. Cesta vede po ostrém hřebeni, mezi kameny, kořeny a starými stromy. Výhledy jsou místy omezené vegetací, přesto se mezi větvemi otevírají pohledy do okolního kraje.

Jihovýchodní svahy jsou chráněny jako přírodní rezervace. Zachovaly se zde původní smíšené suťové lesy s bohatým bylinným patrem. Právě zde je možné zahlédnout Brdy v podobě, která se blíží jejich přirozenému charakteru – bez rovných řad vysazených stromů, s padlými kmeny, skalami a porostem, který si hledá vlastní cestu.

Pod vrchem a sedlem se nachází také památník protifašistického odboje připomínající působení partyzánů v Brdech. Kuchyňka tak spojuje přírodní krásu s historií, která v lesích zanechala své stopy.

Jména, která patří k brdské krajině

Kočka, Jahodová hora, Beran, Koruna a Kuchyňka představují jen několik zastavení v krajině plné neobvyklých názvů. V mapě Brd najdete také Bábovku, Kazatelnu, Koníčka, Kobylí hlavu, Klobouček nebo Palcíř.

Některá jména možná vznikla podle tvaru skal, jiná podle rostlin, zvířat nebo příběhů, které už dávno odvál čas. Jejich přesný původ nemusíme vždy znát. Přesto k Brdům neodmyslitelně patří.

Dávají jednotlivým místům charakter a probouzejí zvědavost. Protože výlet na Kočku zní přece jen trochu dobrodružněji než cesta k bezejmenné kótě uprostřed lesa.

Galerie článku