V Neumětelích se věřilo a věří. Co je pravdy na pověsti o Šemíkovi?

Je to jedna z nejpůvabnějších národních pověstí. Příběh o vladykovi Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi se měl odehrát v Čechách za vlády bájného Křesomysla. Má toto vyprávění nějaký historický základ, nebo je skutečně jen vymyšlenou pověstí?

Šemíkův pomník. Místní věřili, že se s kamenem nesmí pohnout, jinak by obec stihlo neštěstí, foto: Kamila Kohoutová

„Horymíř, muž statečný a velmi opatrný, kterýž měl své sedění mezi městem Berounem a Příbramí pod horami, jež slovou Ousiný, na hradě řečeném Neumětel,“ popisuje bájnou postavu Václav Hájek z Libočan. Právě Horymír stál v čele vladyků, kteří se dostali do sporu horníky. Kdo mohl, ten se tehdy vydal dobývat rudu na Březové Hory nebo do Jílového u Prahy. „Za Křesomyslova panování hleděli si lidé více hor nežli orání a stád,“ píše Alois Jirásek. Kníže Křesomysl těžbu podporoval, horníkům dokonce dával privilegia a blyštivých kovů si vážil víc než chleba. „Úhorů nikdo nevzdělával, role hynula, ladem zůstávala, a svízel i metlice bujely tam, kde jindy husté obilí zrálo a zvučelo křepelčím hlasem. Lidé bohatli kovem, ale chlebové hynuli.“

Vladykové, kteří se věnovali zemědělství, se vydali za Křesomyslem, ten ale jejich skupinu odbyl. Když se o této epizodě dozvěděli příbramští horníci, zorganizovali pomstu. Jedné noci vtrhli do Neumětel, zapálili Horymírovu tvrz a pobrali kořist. Horymír vyvedl Šemíka ze stáje a stihl utéct. Neumětelská dědina byla zničena. „Ať zčernám jako uhel, ať mne rozsekají mým vlastním mečem, jestliže všechno to nepomstím, jestliže jim všechno nesplatím! A víc, a hůř!“ zvolal prý směrem k požáru. Březohorská odveta záhy následovala. Horníky jednoho večera probudil oheň a dým, když jim pozdě v noci začaly hořet střechy nad hlavou. „Jako zmatení vyrazili ven, nebo vynášeli majetek a náčiní, sháněli děti. Vtom se na ně obořili Horymírovi lidé a sekali do nich meči a bodali oštěpy.“

I se zajížďkou přes Neumětely se Horymír do rána stihl vrátit na Vyšehrad. Zbytek pověsti je už známý. Když se kníže Křesomysl dozvěděl, jaká tragédie potkala jeho horníky, nechal neumětelského vladyku uvrhnout do žaláře. Jeho poslední přání, projet se na Šemíkovi, vyústilo v legendární skok z vyšehradské skály do Vltavy a následný úprk zbraslavskou rovinou k Neumětelům. Druhého dne se Horymír vrátil na Vyšehrad, kde mu Křesomysl odpustil. „Navrátiv se do Neumětel, přímo chvátal ke svému milému koni. Ten leže, nemoha již státi, oznámil svému pánu, že musí sejíti a prosil ho, aby až zhyne nedal ho ani ptákům, ani dravé zvěři na pospas, ale aby ho dal před vraty svého dvoru pohřebiti,“ uvádí pověst. 

Pro české dějiny představuje 9. století jakousi prázdnou krajinu. Mezeru, která je vyplněna téměř výlučně legendami, bájemi a pověstmi. Do tohoto období spadá i údajný spor mezi Horymírem a Křesomyslem, který se měl odehrát v roce 846. Kronikář Kosmas, hlavní zdroj informací o starých pověstech českých, tento příběh ale nezná, a Horymíra nezmiňuje ani Dalimilova kronika. S pověstí poprvé přichází Václav Hájek z Libočan v 16. století. Možná si ji celou vymyslel, možná se mohlo jednat o vyprávění, které se tradovalo mezi zdejšími obyvateli. Hájek chvíli působil jako farář v Rožmitále pod Třemšínem, a tak se tu mohl s pověstí seznámit. Nebo si upravil středověké vyprávění a posunul ho o několik století zpátky.

„Bělouš s jezdcem se mihli nad obrubou, hříva koni i vlasy jezdcovi zavlály,“ ilustrace: Josef Mathauser

Podle Václava Hájka z Libočan sídlil Horymír „pod horami, jež slovou Ousiný, na hradě řečeném Neumětel“. Je pravda, že v okolí Neumětel se prokazatelně nacházely tři tvrze, ani jedna z nich ale časově neodpovídá Horymírově době. Se sídlem vladyky bývá spojován vrch Košík v jižním výběžku lesa Housiny. Tvrz se tu nacházela, ale až ve 13. století. Také v západní části hřbetu Housiny stával jakýsi hrad (lokalita se dnes nazývá Na starém zámku), ovšem v době mnohem pozdější, než ve které se odehrává Horymírův příběh. Posledním „kandidátem“ je pak lokalita Ve valech ležící asi tři sta metrů jižně od neumětelského kostela. Tvrz zde stála, avšak ve druhé polovině 13. století a patřila zbraslavskému klášteru. „Podle místní tradice stávala původní Horymírova tvrz Ve valouch a teprve po rozboření příbramskými horníky byla znovu postavena na Košíku,“ uvádí amatérský historik a spisovatel Jiří Brabenec.

Další „problematickou“ kapitolu příběhu představuje část o hornících a dolech. Pověst předpokládá rozvinutou těžbu stříbra a drahých kovů, ta ale počátkem 9. století neexistovala. Archeologické výzkumy sice naznačují počátky těžby v okolí Bohutína u Příbrami v posledních stoletích před naším letopočtem, většina pozůstatků po důlní činnosti v údolí Litavky však spadá do 12. a především 13. století. První písemnou zmínkou je až věnovací listina z dubna 1311, v níž pražský občan Konrád z Příbramě předává biskupu Janovi svoji příbramskou huť. Dá se předpokládat, že na Příbramsku také došlo k přechodu od rýžování zlata k hornické těžbě. Ta ale probíhala spíše při povrchu, optimální ložiska ležela mnohem hlouběji.

Přesto existuje jedno místo, kam se lze za bájným příběhem vypravit. Jsou jím samotné Neumětely, kde se nachází údajný šemíkův hrob. Velký kámen kryje od roku 1887 klasicistní pískovcová stříška, kterou nechal zhotovit kníže Schwarzenberg. K samotnému pomníku se váže několik pověr, Neumětělští například věřili, že kdyby s kamenem někdo pohnul, stihlo by obec velké neštěstí. V obecní kronice se píše, že „když v letech 1813–1815 chtěli Rusové hrob otevříti, šturmovali v obci na zvony, seběhli se místní a vojáky vyhnali“. O to samé se chtěl v roce 1860 pokusit i jistý pražský archeolog, ale i jemu v tom místní zabránili. Koncem 19. století nechal kámen odvalit ředitel zdejšího panství Kristian Gassauer. Nenašel však pod ním vůbec nic.

Je to tedy nápis vytesaný na průčelí Šemíkova pomníku, který nejvíc vypovídá o původu celé pověsti: „V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží.“ 

Literatura


HÁJEK, Václav. Kronika česká. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1918.

HORA, Petr. Toulky českou minulostí. Praha: Baronet, 1995. ISBN 80-858-9047-X.

JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. Dostupné online

Článek vznikl ve spolupráci s turistickým portálem Poznej Příbram a vychází z původního textu Horymír versus Březové Hory. Jak to bylo s vladykou, který ničil doly?

Galerie článku

Blog - horymir - hero Blog - horymir - 01

Další články:

151419499_439285417517664_8248275082520999075_n124292158_1292713067735368_3900877726990315837_n104220201_280074380027215_7415497073911079375_n119064200_3213272455460343_7611133954845308749_n120001335_356251965736215_5751789880231488596_n