Hlavní strana > Blog > K mytickému Třemšínu vzhlíželi lidé podobně jako k Řípu nebo Blaníku

K mytickému Třemšínu vzhlíželi lidé podobně jako k Řípu nebo Blaníku

Každá země má svá posvátná místa. Během národního obrození se mimořádného významu dostalo vrchu Třemšín v jižních Brdech, kdy sem mířily tisíce lidí během národních poutí. Lidé však tuto tajemnou horu znali už dříve, stálo tu pravěké hradiště i středověký hrad.

Ilustrace zasněženého lesa Mytický Třemšín v jižních Brdech přitahoval pozornost odjakživa, ilustrace: Midjourney

Když se Třemšín otřásal v základech

V tu zářijovou neděli se stal Třemšín svědkem nevídané události. Sešli se tu lidé z celého Podbrdska. V rukou přinášeli prapory s nápisy jako Nedejme se!, zpívali Kde domov můj a jiné slovanské písně, provolávali slávu Palackému, Riegerovi a dalším „miláčkům národa“. Vrchol v jižních Brdech si totiž vybrali za cíl čeští vlastenci, kteří tu na podzim roku 1861 uspořádali jednu prvních národních poutí. Podobné poutě byly reakcí na poměry v rakousko-uherské monarchii a probíhaly na památných místech po celé zemi, například na Řípu nebo Blaníku. „S pomocí boží jsme okolo 11. hodiny vylezli nahoru, kdež již značný počet dříve přišlých nás očekával. Ač povětří zde trochu řádilo a častý déšť nás navštívil, byli jsme přec kapitálně veselí,“ popsal třemšínskou pouť jeden z účastníků, rolník Jan Maroušek, v časopise Poutník od Otavy.

Tato akce však měla ještě dohru. Organizátor protestního shromáždění Hanuš Jurenka, lékař a pozdější purkmistr Březnice, musel zaplatit peněžitou pokutu pět zlatých právě za svůj prapor, který obsahoval zmíněné politické heslo Františka Ladislava Riegra. Další pouť následovala o rok později, v srpnu 1862. I tehdy se na Třemšíně vášnivě zpívalo a debatovalo. A i tehdy se březnický úřad snažil – neúspěšně – zasahovat do obsahu projevů i nápisů na praporech. Národní listy otiskly dopis, podle kterého se žádné jiné úřady nesnažily o narušení těchto akcí, jako právě Březnice. Při zpěvu národních písní se však prý Třemšín doslova otřásal ve svých základech. „Teď nebylo pozorovat žádného rozdílu mezi pány měšťáky a rolníky. Všickni jsme si byli rovni.“ Podle dobových zdrojů se na vrcholu potkalo přes pět tisíc lidí, jiní odhadovali dokonce osm až deset tisíc účastníků.

O co českým vlastencům šlo? S pádem absolutismu v rakousko-uherské monarchii svitla naděje, že by nové zřízení mohlo respektovat historické země a posílit pozice jednotlivých národů. Skutečná ústava se však s tímto slibem rozcházela, což vyvolalo vlny protestů po celé zemi. Když se českým poslancům nepodařilo vybojovat změnu ústavy, rozhodli se pro její bojkotování a na dlouhých šestnáct let opustili zasedání říšské rady a sněmů. Právě v roce 1863, kdy česká politika zahájila slavnou „pasivní rezistenci“, se uskutečnila poslední ze tří velkých třemšínských poutí. „Témě vrchu zcela holé bylo poseto prodavači piva, perníkářskými a jinými boudami, na 5 místech hrála hudba obklíčena tanečníky, zde a tam skupení zpěváků zpívalo pro sebe, k tomu několik kolovrátků, ano, ani kejklíři nescházeli,“ popisoval události dopis v Národních listech.

Dívka pozoruje shromáždění lidí na vrcholu Třemšín Národních poutí na Třemšín se účastnily tisíce lidí, ilustrace: Midjourney

Od pyramidy k rozhledně

Ne náhodou se stal Třemšín národním symbolem, lidé k této mohutné hoře vzhlíželi odjakživa. Už v pravěku, pravděpodobně na sklonku doby bronzové, stálo na vrcholu hradiště – třetí nejvýše položené v Čechách. Bylo opevněno složitou soustavou kamenných valů, které jsou v terénu dobře patrné dodnes. Ve vrcholném středověku, nejspíš na počátku 13. století, na těchto místech založili svůj hrad Buzicové. Jednalo se o poměrně skromnou dřevěnou stavbu, kamenné byly jen vnitřní hradby, bašty a hlavní brána. Třemšín drželi Páni z Rožmitálu, odnož rodu Buziců, ve své moci s krátkými přestávkami až do husitských válek, kdy byl hrad dobyt, vypleněn a začal pustnout. Zdeněk Lev z Rožmitálu, nejvyšší purkrabí Českého království, dokonce o sto let později získal svolení k obnově hradu. K té ale nakonec nikdy nedošlo.

Zřícenina zarostla lesem. Poslední stopy po někdejším hradu nenávratně zmizely na přelomu 18. a 19. století, kdy se vrcholu Třemšínu dostalo úpravy v romantickém duchu. Zdejší krajinu si totiž zamiloval pražský arcibiskup Vilém Florentin Salm-Salm. Nechal například opravit rožmitálský zámek a vysušit okolní bažiny. Samotný Třemšín pak upravil téměř do podoby parku: prokácel hustý porost, zbudoval chodníčky a altány, hradní příkop překlenul dřevěným mostem. Je mu připisována i první „rozhledna“ v Brdech. Na místě, kde stála hradní věž, nechal postavit malou dřevěnou pyramidu s vyhlídkovou plošinou. Během těchto úprav byla postavena i slavná Třemšínská bouda na úpatí hory. Původně sloužila zřejmě jako kaple, později plnila roli útulny při cestě na Třemšín. Ve stejné době vznikla také známá serpentinová cesta nedaleko vrcholu.

V době, kdy se na Třemšíně scházeli čeští vlastenci, už vrchol nezdobily altány ani chodníčky. Schylovalo se však ke stavbě skutečné rozhledny. Mimořádně navštěvované poutě totiž proslavily tento brdský vrchol daleko za hranicemi Podbrdska a Třemšín se stal cílem výletů mnoha vlasteneckých spolků. Nová dřevěná rozhledna měla čtyři patra, měřila 18 metrů a nabízela daleký výhled na jižní Čechy, Šumavu i Krušné hory. Netrvalo dlouho a Klub českých turistů sem od Blatné vyznačil také jednu ze svých prvních značek. Po druhé světové válce se zdálo, že se podaří navázat na slávu poutí. Setkání, které tu proběhlo v roce 1946, se neslo v duchu protifašistického odboje. Přestože dnes už na na Třemšín nemíří tisíce poutníků jako kdysi, věřící se sem pořád pravidelně vracejí. A to vždy na začátku srpna při příležitosti svátku Proměnění Páně, kterému je zasvěcena i zdejší kaple.

Lesní mužík se šedivými vousy uprostřed lesa Jedna z pověstí vypráví o tajemném třemšínském mužíčkovi, ilustrace: Midjourney

Kraj pytláků, tuláků a strašidel

Záhadami a otázkami opředená historie, ale také tajemná atmosféra zdejších lesů. Není divu, že se na Rožmitálsku dařilo nejrůznějším legendám, pověstem i pohádkám. Velkou zásluhu na jejich sesbírání měl starorožmitálský kaplan Jan Václav Truhlář. Oblíbeným tématem mnoha příběhů byl poklad, který se údajně nacházel ve staré hradní studni. Mělo se jednat o tři zlaté pruty, takzvané tři šíny (odtud pochází také lidový výklad jména Třemšín). Nikomu se je však nepodařilo objevit. Vypráví se také o hadovi se zlatou kůží, který budil hrůzu. Když jeden myslivec přeťal tělo zvířete sekerou, had se zakousl do své rány, jako kolo se prý rozjel lesem a pronásledoval dřevorubce. Jiná pověst zase zmiňuje třemšínského draka. Šlo prý o zákeřeného netvora, kterého nakonec přemohla důmyslná dřevorubcova žena, která ho zabila srpem zabodnutým mezi drakovy oči. Ve výčtu přízraků nechybí ani zmínka o obrovi nebo o ďáblovi, po němž zůstal na úpatí Třemšína zvláštní skalní útvar, známý jako Čertovo vřeteno.

Pověst o třemšínském mužíčkovi

Motiv pokladu se objevuje také v pověsti o třemšínském mužíčkovi. Podivný tvor, zjevující se ve zříceninách, měl tvář rozpraskanou jako stromovou kůru a bílé vousy až ke kolenům. Obvykle jej lidé vídali sedět na mostě před hradní bránou, ale sotvaže se k němu někdo z odvážnějších přiblíží, skočil mužíček do hlubokého hradního příkopu a nebylo po něm vidu, slechu. Lidem však prý nikdy neuškodil.

Jednoho horkého červnového dne přišla na Třemšín dvě děvčata, aby usušila seno na loučce někdejšího předhradí. Pilně pracovala celé dopoledne, a když slunce dospělo k vrcholu nebeské klenby, vypravila se mladší dívka do vsi, aby starší donesla oběd. Osamocené děvče pocítilo únavu. Prohřáté seno lákalo k odpočinku a jeho omamná vůně přinesla brzo sladkou dřímotu. Náhle se dívka probere a co nevidí: na loučce chodí mužíček s jejími hráběmi a namísto sena vyhrabává zlaťáky. Peněz už je celá hromada. Mince se kutálejí, zvoní a lesknou v slunci. Nikdy děvče nevidělo takové bohatství.

Zimničně vyskočí a hrábne do zlaté hromady dlaní. Ale v ten okamžik zapůsobí divné kouzlo. Peníze se dávají do pohybu, kutálejí se na všechny strany a pak záhadně mizí. Ztrácí se i mužíček. Ale dvě těžké zlaté mince zůstávají v dívčině dlani. Konečně se vrací její mladší družka a žasne nad neuvěřitelnou příhodou. „Podívej, tak se kutálely,“ líčí dívka a upustí peníze. Ale sotva se zlaťáky dotknou země, mizí také beze stopy.

Jan Čáka – Toulání po Brdech

Lidé si mezi sebou vyprávěli také zkazky o lupičích a pytlácích. Příběhy se mnohdy opravdu zakládaly na pravdě, jak o tom svědčí početné kříže a obrázky v rožmitálských lesích. „Hluboké lesy již od pradávna poskytovaly bezpečného útulku lidem poctivé práce se štítícím, kteří odtud vycházejíce na lup, ohrožovali pocestné, lesy těmito za životními zájmy se ubírající,“ píše se v příspěvku v časopise Český lid. Podobné pocity z temného lesa vyjádřil ve stejné době i spisovatel Jaroslav Durych ve své knize Hadí květy: „Vejdete-li do lesa, jste ztraceni a společnost lidská nad vámi udělá kříž. Neboť tady žijí cikáni, pytláci, poustevníci, duchové, strašidla, myslivci, houbaři, baby i babice, lesní zvěř, zavraždění, uprchlí blázni, uhlíři, formani, zloději a lupiči, násilníci, siroty, rytíři a tuláci.“

Tipy na výlety

Za králem brdských lesů

Pokud jste v Brdech, pak je snad až povinnost navštívit horu, kterou Jaroslav Vrchlický nazval králem brdských lesů. Cesta, kterou doporučujeme, vám ovšem přiblíží celou tuto krásnou krajinu, dá nahlédnout do její pohnuté historie a samozřejmě si vychutnáte zdejší kouzelnou přírodu.
Naplánovat výlet >

Na Třemšín a Čertovo vřeteno

Výlet nás seznámí s půvabnou přírodou a specifickým charakterem této části Brd, ale připomene nám i bohatou historii této krajiny. Cesta je vhodná pro větší děti a školní kolektivy, pro fyzicky zdatné seniory, ale i pro všechny ostatní, kteří mají rádi pěknou přírodu.
Naplánovat výlet >

Po stopách Rybových

Nenáročný výlet vás provede po stopách rožmitálského kantora a hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby, autora České mše vánoční. Jednou ze zastávek trasy je i kamenná mohyla stojící v místech, kde si Ryba vzal svůj život.
Naplánovat výlet >

Literatura

EZER, Bol. Pověsti z lesů rožmitálských.Český lid. Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 1914, 23(9/10), s. 437–450.

ČÁKA, Jan. Toulání po Brdech: souhrnné vydání knih Po Brdech se chodí pěšky a Brdské toulání. Vyd. 3. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2360-3.

Hradiště Třemšín, archeologické stopy. Národní památkový ústav [online]. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/hradiste-tremsin-archeologicke-stopy-14461319

Národní listy. Praha: Julius Grégr, 18. 8. 1862, 2(193), s. 2. ISSN 1214-1240. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:63986a40-435f-11dd-b505-00145e5790ea

Národní listy. Praha: Julius Grégr, 27. 8. 1863, 3(199), s. 3. ISSN 1214-1240. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:636aa421-435f-11dd-b505-00145e5790ea