Na střechu středních Čech

Jedna z nejobtížnějších tras, které zde doporučujeme, ale také jedna z nejnádhernějších. Je to adrenalinová cesta se spoustou ostrých stoupání, ale také prudkých sjezdů, s úžasnými vyhlídkami a nádhernou přírodou, která představí Brdy jako skutečné hory, které nelze podceňovat.

Tato trasa vám představí Brdy jako skutečné hory, které nelze podceňovat, foto: David Vančišin

Trasu doporučujeme proto jen skutečně velmi dobře fyzicky disponovaným jedincům a sehraným skupinám, kteří a které nepřecení své síly a nepodcení terén ani počasí, mají rozvahu, zkušenosti i vhodné vybavení. Určitě si na ní užijete i dost zábavy a možná i dramatických chvil. Na konci popisu trasy jsou uvedeny úseky, odpovídající některým číslům na mapě, jimž by měla být věnována zvláštní pozornost a opatrnost při jízdě.

Zajímavosti

Obec Nepomuk, prameny Litavky, Brdce s pěknými výhledy, Borské sedlo, Bor – výhledy, horské louky a nádržka, prameny Třítrubeckého potoka, kaskády Hradišťského potoka v údolí Myší díra, Voložné údolí, sedlo Na Rovinách, Lizská bouda, Třitrubecký potok, Kočka – vrchol, krásná vyhlídka a paleontolog.naleziště, Padrťské pláně, Dolejší a Hořejší Padrťský rybník, rašeliniště, hora Praha (meteoradar, vyhlídky, zbytky německého radaru), vyhlídky u Tocké cesty, sedlo U sv. Jana.

Podrobný popis trasy

Cestu zahájíme i ukončíme v nejvýše položené (690 m) obci Středočeského kraje – Nepomuku. Tím částečně redukujeme velké převýšení i nutnou délku trasy. Hned od startu u restaurace Nepál ostře stoupáme po cyklotrase 8190 (cesta Planýrka) na sedlo U Obrázku (782 m) a od sedla se držíme modré značky. Ta brzy zahýbá vlevo na Havelskou cestu, po které jedeme až těsně za velkou pravotočivou zatáčku (nedaleko jednoho z pramenů Litavky). Tam prudce vlevo odbočuje poměrně příkrá lesní cesta Brdecká vzhůru pod vrchol Brdce (839 m) s velmi pěknými výhledy. Cesta ústí na Jeřábeckou silničku, po které se vydáme vpravo do Borského sedla (790 m) v hlavním brdském hřebeni. Tady vede zelená značka a po ní jedeme vlevo dolů do luční enklávy Bor (750 m). Dříve tu stávala výstavná hrázděná myslivna v tyrolském slohu, dnes tu jsou už jen krásné louky a půvabná nádržka.

Na rozcestí u Traumabodu č. 20 opouštíme značku a zahýbáme vlevo a dál klesáme. Přejíždíme prameny Třítrubeckého potoka a za nimi začínáme opět stoupat (po Borské cestě) na tzv, rozc. U Vojáka (811 m) a pokračujeme od něj dál vpravo na další rozcestí (820 m), kde Borská cesta zahýbá ostře vlevo. My ji však opustíme a začneme velmi prudce klesat vpravo po cestě Myší díra (také Temné smrčiny) k silničce, vedoucí po dně údolí Voložného potoka. Na silničce se vydáme vlevo a pro změnu zase stoupáme v severním úbočí hory Praha přes serpentinu U Hada do sedla Na Rovinách (776 m). Také tady stávala dokonce dvouhájenka a další objekty, dnes je tu už jen krásný roubený chlívek, zplanělé stromy, křížek a ve smrčí skryté základy někdejší hájenky.

Narazíme tu ale na žlutou značku a vydáme se po ní vpravo na Lizskou cestu, poměrně prudce klesající mezi vrchy Paterák a Březový vrch do Třítrubeckého údolí, jednoho z nejkrásnějších v Brdech. Cestou dolů projedeme kolem krásné roubené Lizské boudy, kde občas prý i někteří poutníci přespávají. Patrně asi mineme i odbočku k jinak pěkné studánce Pod Březovým vrchem a už jsme na silničce vedoucí nad Třítrubeckým potokem. Zahneme na ni vlevo, ale pojedeme jen cca 800 m, než narazíme na červenou značku, která nám jde naproti a stoupá doleva po dlážděné silničce, stavěné za okupace vládním vojskem. Vydáme se po ní opět dosti ostrým stoupáním do sedla Pod Kočkou (767 m). Ze sedla ovšem musíme vyrazit vpravo po značené odbočce na vrchol hory Kočka (789 m), protože je to kopec významný hned z několika důvodů. Předně je z něj naprosto fantastický pohled na Padrťské pláně s oběma velikým rybníky, ale stávala tu také útulna KČT (dnes už jen její kamenné základy) a konečně je to místo zcela unikátního nálezu nejstarší známé nemořské makrofosilie druhu Kodymirus vagans, staré přes 530 mil. let. (Sběr fosilií, spojený se zásahy do terénu, je však přísně zakázán).

Když se pokocháme výhledem, vrátíme se do sedla na silničku a (zase) prudce po ní (a červené TZ) klesáme na Padrťské pláně na křižovatku, kde stávala osada Budy násilně vystěhované obce Zadní Záběhlá. Červená nás vede na most přes Padrťský potok (Klabavu) a k Dolejšímu Padrťskému rybníku – místy, kde stávala obec Padrť – a opět se kocháme scenériemi. Od Dolejšího rybníka pokračujeme podle jeho břehů pěknou alejí k většímu Hořejšímu rybníku (jde o dvě rozlohou největší vodní nádrže v Brdech – 65 a 115 ha) k chatě zvané Dzúrovka (nepřístupná).

Tady uhneme na modrou značku, přejedeme hráz rybníka a zbytky největšího brdského rašeliniště pokračujeme (po modré) přes lokalitu U studánky (studánka tam je) nejprve na Altánskou cestu a pak opět pomalu stoupáme k silnici z Nepomuku na Padrť. Od silnice nás však po modré čeká další a tentokrát velmi příkré stoupání na rozc. Pod Hubertkou (783 m) už nedaleko vrcholu Prahy. Tady zahneme vpravo na žlutou značku a s ní vystoupíme k samotnému vrcholu (862 m) s vysokou věží srážkového meteoradaru (druhý v ČR je na vrchu Skalky na Drahanské vrchovině) a k celé řadě nádherných vyhlídek. Praha je druhá nejvyšší hora Brd a stával na ni radar již dříve – za války jej zde postavili Němci a naváděl noční stihače Luftwaffe. Dodnes tu v terénu po něm nacházíme spoustu pozůstatků, vč. základů několika budov.

Z vrcholu Prahy pokračujeme po žluté dál kolem několika dalších krásných vyhlídek u Tocké cesty (vč. známé Čákovy vyhlídky), z nichž lze někdy zahlédnout i Alpy. V sedle U sv. Jana (stávala tu strážní bouda) žlutá končí a my dál pokračujeme po modré značce. Nikoli však krpálem a po serpentinách přímo dolů, ale vlevo po tzv. Horní Planýrce, která nás dovede na rozc. Pod Plešcem, kudy vede cesta Planýrka a cyklotrasa č. 8190, po které jsme cestu začínali. Teď s ní už jen sjedeme dolů, zpět do Nepomuku.

Komplikovanější úseky na trase (dle bodů v mapě):

Prudší stoupání po Brdecké mezi b. 3 a 4; ostrý sjezd Myší dírou mezi b. 7 a 8; dosti prudké stoupání z Třítrubeckého údolí na sedlo Pod Kočkou; velmi ostré stoupání na rozc. Pod Hubertkou mezi b. 17 a 18; ostřejší sjezd po Horní Planýrce mezi b. 21 a 22.