Příbram

Příbram (německy Freiberg in Böhmen, Przibram či Pribram, v období protektorátu Pibrans; vedle obvyklého genitivu Příbrami je v názvech okolních obcí užíván i starší tvar Příbramě[3]) je město ve Středočeském kraji, 54 km jihozápadně od Prahy v oblasti pod Brdy na říčce Litavce. Žije zde přibližně 33 tisíc[2] obyvatel. Přečíst zbytek >

Příbram byla proslulá jako historické hornické město, což nyní připomíná Hornické muzeum Příbram, jedno z největších hornických muzeí v České republice spravující rozsáhlý skanzen. Nyní, po útlumu těžby, je známá hlavně díky poutnímu místu Svaté Hoře, kde je barokní klášterní komplex. Ten se nachází na kopci přímo nad centrem města, s ním je spojený krytým schodištěm. Přečíst zbytek >

Západní dominantu města tvoří zalesněný hřbet hory Třemošná (778 m) v Brdech. Přečíst zbytek >

Vedle několika poznámek ve staročeských legendách pochází první skutečná zmínka o Příbrami z roku 1216, tehdy byla majetkem pražského biskupství, později arcibiskupství, koncem 13. století se zde už těžilo stříbro. Městská práva obdržela Příbram od arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka v roce 1406, potvrzena byla i poté, co se dostala Příbram od roku 1431 do majetku českých králů.

Od roku 1579 byla Příbram královským horním městem. V barokním období vznikl svatohorský komplex - poutní kostel Panny Marie obklopený čtvercovým ambitem s rohovými kaplemi a bývalou rezidencí Jezuitů. Rozmach dolování pokračoval od 17. století, v 18. století bylo vybudováno pět hlubinných dolů u Příbrami na Březových Horách. V dole Vojtěch byla v roce 1875 poprvé na světě dosažena hloubka 1 000 m. Požár v Mariánském dole v roce 1892 připravil o život 319 horníků. Příbram byla jedním z nejmodernějších evropských důlních revírů až do 20. let 20. století.

Vydáním dekretu ze dne 23. ledna 1849 v Olomouci císařem Františkem Josefem I. došlo k založení báňské školy pro severní země císařství se zaměřením na kovohutnictví.[4] K slavnostnímu otevření došlo 12. listopadu téhož roku v budově Zámečku. K povýšení na vysokou školu došlo roku 1904 s názvem Vysoká škola báňská v Příbrami. Vyučovacím jazykem byla němčina, přestože byla Příbram v té době ryze českým městem. Od počátku však docházelo k rozporům s Němci a němečtí profesoři požadovali přesunutí do německé oblasti severních Čech, do Mostu, Ústí n. L. nebo do Liberce, v roce 1913 pak němečtí profesoři žádali rozdělení školy na českou a německou fakultu a jejich přidělení k příslušným technickým vysokým školám v Praze nebo Brně. Po osamocení Československa pro změnu žádali o přesun vysoké školy do Prahy. Tyto snahy přetrvávaly až do uzavření všech vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Po osvobození Příbrami byl proveden 4. června zápis do školního roku 1939/1945, koncem června se však začalo proslýchat o přeložení vysoké školy do Ostravy, ke kterému došlo dekretem prezidenta republiky ze dne 8. září 1945.

Za druhé světové války byla v okolí Příbrami oblast silného partyzánského hnutí. Příbram byla osvobozena sovětskými partyzány kapitána Olesiňského, ale v nedaleké Slivici padly údajné poslední výstřely druhé světové války na evropském kontinentu až 11. května 1945, o den později se tam vzdaly poslední jednotky německého wehrmachtu. Za komunistického režimu význam Příbrami vzrostl díky těžbě uranu, zdejší doly byly ale v 50. letech také součástí systému táborů nucených prací. Současný život města ovlivnily obdobnou měrou jak společenské změny po sametové revoluci roku 1989, tak ukončení důlní činnosti.

Příbramsko na mapě

101353413_254834958960379_5576909191795981748_n98437419_886925208492151_2759765329726457335_n101035705_108200830808003_5290885691742157021_n100925886_548680679176021_3878942314220488300_n101126328_2680331768954354_8215232044428607688_n